1) TALENT
Michael Jackson, jeden z největších talentů všech dob
Helena Kadlčíková – Po bouřce – Zpátky v míru (akryl, plátno). Tato malířka a fotografka měla tu čest osobně navštívit Michaela Jacksona na jeho Neverlandu a malovat pro něho obrazy
Stačí touha?
Dodnes si pamatuji zklamaný výrok kamarádky, později schopné vědecké pracovnice: „Tolik jsem si přála být malířkou, snažila jsem se malovat, ale nemám na to!“
Seděla nešťastná v obrazném autě života, s touhou vyrazit na kreativní, vzrušující celoživotní cestu kolem světa. Její výtvarná „nádrž“ byla bohužel prázdná. To nebylo o nesnažení či nechtění. Měla talent na vědecké bádání, ne však na tvoření.
Z odborných škol bezesporu vyšly mnohé umělecké osobnosti. Na druhou stranu se schopní umělci objevují i mimo ně. Talent se totiž nedá moc naučit, ten už v sobě člověk má, dá se ale dost rozvinout naučenými technikami a pracovitostí. Dobrá odborná umělecká škola jej pomáhá odhalovat, jako se loupe slupka z banánu.
Jak to tedy je?
Skutečnost, že se daný talent odkrývá postupně, vyvolává rozšířenou představu, že se talent naučit dá. Avšak loupáním banánu také nevznikne banán, ten už pod tou slupkou byl před tím. Dobré podmínky a pracovitost dotyčného proces spíš jen usnadňují. Když nejsou, nemusí se talent ukázat vůbec, i když tam je. Na opuštěných tropických ostrovech jsou spousty banánů, co nikdo nikdy neoloupe a nesní. Podobně je po celém světě mnoho talentovaných lidí, o jejichž schopnostech nemusí celý jejich život okolní svět vědět, ba dokonce ani oni sami. Nejednou jsme mohli v soutěžích pro amatéry slyšet výroky zkušených profesionálů: „Vy tu nemáte co dělat, jste už vlastně náš kolega!“
Třeba takový Paul Potts, někdejší prodejce mobilních telefonů, se naštěstí o svém talentu dovědět stihl. Nedávno u nás vystupoval s velkým orchestrem jako operní hvězda, kdežto před pár lety byste si od něj mohli akorát tak koupit mobil. Takoví lidé se stanou uznávanými umělci i bez odborného vzdělání. V průběhu života díky mimořádnému talentu podvědomě nasávají a postupně stále více chápou potřebné principy z jejich oblíbené umělecké oblasti. Odbornou výuku sice nemají, o to více ale disponují silnou touhou s vnitřním talentovým zdrojem. Pro takovéto umělce existuje odborný výraz autodidakt, profesionál vlastním přičiněním. Dějiny i současnost obsahují mnohé takové příklady.
Vezmi chlup na dlani
Zpěvačka Marta Jandová jednou v porotě show Česko Slovensko má talent řekla: „Snaha něco dokázat bez talentu je jako uvařit jídlo bez soli…“
Představme si imaginární příběh o potomkovi s nevýrazným talentem, na němž si milující rodiče plní svůj sen. V dobrém úmyslu jej sveřepě podporují, a jemu se tak podaří dostat na uměleckou školu a nějak jí projít. S jakým asi výsledkem? Bude znát výtvarné techniky, všemožnou teorii, dějiny umění, ale o smysluplné umělecké tvorbě řeč asi moc nebude. U většiny profesí to doženete pílí, v umění ne. Drtivá většina vyučených řemeslu se svou profesí uživí, ale ve výtvarné sféře to tak samozřejmé není. Pracovitostí zlepšíte techniku, ale bez talentu hodnotné umělecké dílo nevznikne, spíše jen série „jakýchsi“ děl.
Eva Bernadetta – Tom Hanks (kresba tužkou dle fotografie Joe Pugliese). Eva Bernadetta, která má již dospívající dítě, o sobě ještě před čtyřmi lety vůbec nic netušila. Z hlediska obrazného art auta u ní ale můžeme pozorovat slušnou „odhalovací“ akceleraci. Tak jako zde na této její práci
Eva Bernadetta – Matka příroda (kresba tužkou). Eva se rovněž věnuje designovým obrazům a občas vysekne někomu pro radost i nějakou tu velkoformátovou malbu na zeď
Křivda
Někdo bez talentu řekne: „To není spravedlivé, jak já k tomu přijdu, že nemám talent?“ A má pravdu. V tomto směru spravedlnost není. Aby takový povzdech nemohl nikdo nikdy říct, museli bychom být všichni stejní. Spravedlnost přeci není nepestrost. A ještě štěstí, že to tak není. Troufám si říct, že by to byla docela otrava.
Pokud nám talent dán nebyl, je i marné si říct: „Já na tom pořádně zamakám a dostanu ho ven.“
Spící talent lze probudit i v padesáti, to ano, ale pokud talent není, není co budit. Jestli je nám na severní polokouli zima, můžeme se přestěhovat jižněji. Ale když nám nevyhovuje absence talentu, smysluplné řešení to bohužel nemá. To je realita, je moudré ji přijmout.
Pro pořádek je dobré zmínit, že extra talentovaný „lenošík“ s hlavou v oblacích v obživě artem obstojí hůř než někdo s menším talentem, ale velmi pracovitý.
Ideální je, když jsou talent s pracovitostí kamarádi. Banjo band Ivana Mládka má na svém kontě řadu úspěšných skladeb. Spoluhráč „Géza“ o svém kapelníkovi obdivně vyprávěl, že než si na hotelu stačil oholit polovinu brady, složil Mládek celý text nové skladby, a než oholil druhou, tak muziku.
Míra talentu
Vlastnictví talentu není vždy jen černobílé buď – anebo. Tak jednoduché to není. Vraťme se k pomyslné talentové nádrži. Někdo ji dostane do vínku plnou, jiný poloviční, další jen šplíchnuto po dně. Ani to nezměníme, tak to prostě je… Vzpomínám, jak nám paní učitelka na základní škole rozdala při chemii kahany, skleněné zkumavky, baňky a tyčinky. Já jsem místo zadané práce vytvořil nahříváním a ohýbáním těchto propriet malou skleněnou plastiku. Přišlo mi to úplně přirozené. Učitelka mi ji vzala a stoupla si s ní před celou třídu na stupínek. Třímajíc ji nad hlavou v pozici sochy Svobody, prohlásila: „Mám takový dojem, že Lípa k životu chemii potřebovat nebude…“ Proč to nenapadlo mé spolužáky? Možná je k tomu nepudil takrefan.
Peter Pauko – Plameniak 01 (akryl, plátno 110 × 80 cm). Takrefan umožňuje autorovi vidět barvy a tvary tam, kde ve skutečnosti takové nejsou
Co je to TAKREFAN?
Takrefan je schopnost, která umožňuje autorům tvořit výtvarná díla. Čím je větší, tím jim to jde lépe. Jde o spojení tří slov: TAlent, KREativita a FANtazie, tři složky jednoho celku. Jako u stromu, ten má také vzájemně spolupůsobící celek ze tří důležitých částí – kmenu, větví a listů. Talent potřebujeme k tomu, abychom dílo vůbec začali tvořit a vytvořili, kreativitu na to, abychom je „vymysleli“, a v souběhu s tím nám fantazie pomáhá si vznikající dílo průběžně představovat… Někdo přesně namaluje cokoli, co vidí. Může to být naučením se techniky a drilem. I to je samozřejmě určité umění. Ne ale každý z takto šikovných lidí je schopen vytvořit něco vyloženě svého, jelikož mají v sobě dané určité omezení. Nedostává se jim u talentu kreativity a fantazie v potřebné míře. To pozorujeme i v jiných oborech. Někteří schopní lidé se snaží uspět jako podnikatelé, ale každému se to nepodaří. Ten, kdo má obchodní talent, nemusí mít automaticky i dost obchodní fantazie a kreativity (nezaměnit s podvodnými přístupy). Bez nich být úspěšným obchodníkem nelze. Obchodní „tah na branku“ – zručnost a intuici – se na ekonomické škole nenaučíte. Ani velmi úspěšné absolvování jakékoli jiné odborné školy není zárukou úspěchu v daném oboru. Je mnoho skvělých kuchařů, ale „Michelinskou“ dá jen pár. Je mnoho skvělých houslistů, ale na první housle nemají všichni.
Nedávno jsem četl slova povolaného – Jiřího Stivína, že naučená „závislost“ na čtení z not může naopak ubírat schopnosti hrát podle sluchu, či improvizovat. Zkrátka umět něco dobře ještě nemusí automaticky znamenat mít silný takrefan. Ano, umělecká schopnost je více než vzdělanost a zručnost, i když jsou přínosné.
Jindřich Lípa – Soustředění (abstraktní fotografie). Takrefan autora „vidí“ v reálu nereálné
Jackson Pollock – No. 5 (olej, deska 250 × 125 cm, r. 1948). Pollock uměl nejen malovat, ale měl i silný takrefan a čas to ocenil i doslova – tento obraz se prodal za 140 000 000 $
Adam Štech – Jitka (olej, plátno 200 × 150 cm). Kdo zná Adamovu tvorbu více, jasně vidí, že s takrefanem tento malíř problém rozhodně nemá
Dan Trantina – Real Heroes – Drago (akryl, plátno 60 × 40 cm). Takto vidět a ztvárnit člověka autorovi pomůže přítomnost takrefanu. Ideální průběh tvorby je podobný přirozenému dýchání, kdy vnitřní svět autora vychází, vyvěrá spontánně a přirozeně. Autor bez větší výtvarné zkušenosti, s vnitřní nejistotou a obavou z bílé plochy malířského plátna to dá hůře…
Eva Šebíková – Žabomyší kožíšek (akryl, plátno 150 × 100 cm). Dole – Slon v porcelánu (akryl, plátno 103 × 153 cm). Obsahově i kreativně hravý svět této autorky by bez jejího takrefanu těžko mohl vzniknout…
Talent je dar, ne zásluha
Bez ohledu na to, jestli z nás velikost talentu „vytáhne“ odborná škola, sám život nebo naše pracovitost, pořád jde o dar, ne zásluhu. Podle toho se tedy i chovejme. Nikdo z nás o sobě dopředu nerozhodl, že se narodí, ani kde a ani komu. Také jsme nerozhodli, jakou budeme mít barvu očí ani jak budeme vysocí. Prezentovat toto vše jako svoji zásluhu je dětinské. S talentem je to podobné. Malé děti se někdy na pískovišti před ostatními vytahují s novou hračkou, kterou dostaly od svých rodičů. U nich to chápeme, jsou to děti. Teprve se učí rozlišovat mezi tím co dostali a tím, co je jejich zásluhou.
„Pepíčku, nech už těch báboviček a hezky zase bagříček pánovi vrať!“ (Jindřich Lípa, kreslený humor)
Dar není zásluha
My dospělí jsme někdy trošilinku jako velké děti. Přitom náš talent je naší zásluhou asi tak, jako je zásluhou malých dětí ta hračka od rodičů. Naší zásluhou nemůže být obdarování, jelikož nejsme jeho zdrojem, ale to, jak s darem nakládáme. Děti se budou lišit v tom, jak kreativně se stavebnicí naloží, ne tím, jestli ji vlastní. Je sice chvályhodné, že někteří talentovaní umělci jsou velmi pracovití a tvoří úchvatná umělecká díla, a rozhodně si zaslouží respekt, úctu a v rozumné míře i obdiv. To ale stále nepotvrzuje, že přítomnost talentu v nich je jejich zásluhou. Kdyby se totiž netalentovaný člověk usnažil až do bezvědomí, nebude mu to nic platné.
MK nám pomáhá otázkami tomu víc porozumět: „Čím se lišíš od ostatních? Máš něco, co jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chováš, jako bys to nedostal…?“
Nechlub se cizím peřím
Někteří umělci si svého daru váží a nezneužívají ho vůči těm, co jejich umění obdivují. Wikipedie na téma „celebrity“ zmiňuje používané úsloví „famous for being famous“ (slavný, protože je slavný) a říká, že tito lidé kalkulují s efektem statusu celebrity. Je v pořádku, když umělec miluje svou tvůrčí práci, uživí jej a nabíjí jej. Účelem je ale těšit především druhé, ne sebe. Zájemci o jeho umění tu nejsou pro něj, ale on pro ně.
Toto kapitola nemá být nějakým útrpným mravokárným kázáním – zvláště když by se nějaké to máslo na mé hlavě také našlo. Naopak jde o zisk – pro přemýšlivého a vnímavého umělce může být přínosným zamyšlením. Takový byl pro mne například Karel Kryl nebo je Marta Kubišová (nenarážím na tehdejší režim, jen poukazuji na to, že tu jejich lidskou kvalitu prověřil a ukázal)
Petr V. Godothor – Pohrdání talentem (třetí část, výřez z obrazu Trilogie Virtuosů). Nedevalvuj svůj vzácný talent nepochopením jeho účelu, smyslu a poslání…
Petr V. Godothor – Trilogie Virtuosů (olej, plátno 120 × 300 cm)
Nečlověčenství
Přístupnost a normálnost je u umělce důležitá víc, než si možná sám uvědomuje. Lidsky kvalitní umělecké osobnosti, které svůj dar nezneužívají a jsou za něj vděčné, jsou obecně oblíbenější. Takto vidím například zpěvačku Annu K. – hodnotná muzika, pokora, úcta a ocenění pro své publikum, kterému to dává při koncertech pocítit… Umělecké dílo může samozřejmě vytvořit i špatný člověk. Je třeba si ale uvědomit, že úspěch a hodnotná povaha jsou spojené nádoby. Projevovaným nečlověčenstvím umělec snižuje nejen svou lidskou, ale tím zároveň i uměleckou hodnotu. Zdánlivě o něj může být jakoby dokonce i větší zájem, ale bývá spíš v té bulvární rovině, o jeho umění už tolik být nemusí… Někteří lidé vidí ve slávě a penězích úspěšných štěstí. Znají a vidí ale jen pouhý třpytivý vrcholek ledovce. Ten může být za cenu ochuzení osobního života těchto slavných. Například občas v médiích zaslechneme umělce, jak zpětně lituje vlastní obětované rodiny díky kariéře. O to víc je smutné, že takoví někteří úspěšní si neuvědomují, že mnozí „obyčejní“ lidé žijí často hodnotněji, plněji a šťastněji.
…kdyby John Lennon nebyl slavným muzikantem, nemusel by tak brzy zbytečně zemřít… (foto Pixabay)
Náš Kája
Příkladem u většiny národa oblíbeného umělce byl a je Karel Gott.
Dokonce i u těch, které zajímal i trochu jiný žánr.
Režisér Troška to jednou trefně vyjádřil: „On má totiž každý pocit, že je Kája tak trošku jeho…“
Vedle bezesporu zlatého slavičího hlasu na tom měl velký podíl jeho přístup k lidem. Nedá se mu upřít, že si svých kolegů i publika vždy považoval. Ladislav Štaidl nejednou vyprávěl, jak se šli například hudebníci po koncertě bavit, ale on se ještě stále věnoval svým fanouškům a podepisoval se i letitým babičkám.
Mohu to malinko potvrdit i z první ruky. Každý ví, že Karel Gott měl rád výtvarno. Jednou jsem jej proto „drze“ pozval na svou výstavu. Osobní tajemník Jan Adam jej tehdy omluvil, mistr byl zrovna na velkém turné. Tím spíše se nemusel po svém návratu zabývat nějakým obyčejným malířem. Přesto si po turné našel čas a potěšil mne osobním dopisem.
Karel Gott před obrazem svého oblíbeného Marca Chagalla v roce 2005. Vpravo zlatý slavík na křtu DVD Lady Carneval v roce 2006, s tajemníkem Janem Adamem, který pro mistra oddaně třicet tři let pracoval ve všech potřebných záležitostech (foto Martin J. Polák)
Naše Lucie
Jestliže je pro převážnou část národa Karel Gott „náš“, tak to platí i o Lucii Bílé. Rozhodně jde o velkou zpěvačku, která dobře ví, co je třeba, aby vše fungovalo, a umí se o svůj pracovní tým dobře postarat. Přesto je v ní stále patrná přirozená obyčejnost. Je očividné, že je za svou výsadu těšit lidi vděčná. Svých fanoušků si váží a umí jim to dát kreativně pocítit. Je empatická a soucitná k potřebám druhých, a snaží se být proto užitečná i jinak. To není o penězích, ale o srdci. Nemusela by, ale je na ní vidět, že taková být prostě chce. Nejsem si jistý, jestli bychom se my ostatní na jejím místě s tím vším tak dobře popasovali…
Lidový profesor
Akademický malíř, profesor Michael Rittstein, je výtvarným talentem s charakteristickým malířským rukopisem. Má již za sebou celoživotní mnohaletou zkušenost na umělecké scéně a rozsáhlé hmatatelné dílo v podobě stovek výtvarných prací. Jeho díla byla a jsou vystavována a zastoupena nejen u nás, ale i všemožně po světě. Přesto je znám obyčejným projevem, například lidovým vztahem k vesnici, kde má letní ateliér. Jako kdyby vystoupil z filmu Rozmarné léto, jen s tím rozdílem, že by spíš mohl říci: „Tento způsob života se mi zdá docela šťastný.“ On totiž miluje plavání v létě i v zimě na tamním koupališti, kde pomaloval čelo jeho „pivního“ kiosku. Má rád obyčejné obrázky lidové tvořivosti z dřívější doby. Na své zahradě nemá problém klidně rozjet komentovanou prohlídku i jen pro dva „obyčejné“ sousedy odvedle.
Malíř Michael Rittstein ve svém art živlu
Hlas lidu
Nechtěl jsem být ve svém pohledu subjektivní. Poprosil jsem proto o názor jednu z jeho žaček z výtvarné školy, dnes již schopnou akademickou malířku. Ta mi ochotně ve své mladé upřímnosti doslova napsala: Nikdy si na nic nehrál… měl hodně lidskej přístup ke všem studentům a nikdy se nijak nepovyšoval, stylem jako že já jsem pan někdo, to nikdy nedělal… přišlo mi, že se rád baví se všema lidma… byl to skvělej profesor…
Teď se prosím upřímně zamysleme – to byla slova o zkušeném, léty prověřeném malíři, profesoru na AVU, který měl nedávno, jakoby nic, výjimečnou, echt mega výstavu v Jízdárně Pražského hradu. To, že budeme my všichni ostatní autoři talentovaní jako například M. Rittstein, není tak samozřejmé. Je tedy moudré se se svými výtvarnými „já“ držet na uzdě.
Nosy dolů
Víte, jak se říká: „Nepovyšuj se nad druhými, když stoupáš nahoru, protože je budeš míjet, až půjdeš dolů?“ Trochu jsem si toto moudro dovolil upravit: „Nepovyšuj se nad těmi, co jsou pod tebou, protože ti pak nebude trapně, až možná jednou půjdou kolem tebe nahoru…“
Michael Rittstein – významný umělec s obyčejným člověčenstvím, který dovede potěšit davy návštěvníků osobní přítomností na své výstavě, ale také zná blažený pocit splynutí s přírodou ve formě její občerstvující vodní náruče
Michael Rittstein – big výstava Ve vlnách, jež proběhla v „artchrámu“ Jízdárny Pražského hradu (2020/21). Ano, byl jsem tam a tehdy v Jízdárně to byla ale pěkná jízda!
Akademik profesor Michael Rittstein ze sebe nic nedělá, a klidně by mohl
Ejchuchu
Chlápek od barev hopsá ejchuchu,
dává kraula dokonce i ve vzduchu.
Za ním plátno velký sakra,
čumilům najela další čakra.
(Jindřich Lípa – Lidová z Radotínska)
—————————————————————————————————————
SHRNUTÍ
TALENT NENÍ NAŠE ZÁSLUHA, JE NÁM DÁN – I JEHO MÍRA
(Naší zásluhou je zejména naše pracovitost a lidská hodnotnost.)
Nemáme-li talent, bohužel se artem neuživíme, ani kdybychom se rozkrájeli na tisíc malých nudliček.
Máme-li nedostatečný talent, budeme se spíše trápit.
Máme-li dostatečný talent, buďme pracovití.
Máme-li velký talent, tak si toho sakra važme a hlídejme si polohu svého nosu!
(konec 1. kapitoly z mé autorské knihy „Jak se uživit artem“)