V těchto dnech byli u nás na návštěvě syn se snachou a vnučkou. I když samozřejmě jako hodný tchán, otec a dědeček udělám pro své blízké vše, v případě mé tvorby nejde jen o mé chtění. Týká se to také i vkusu obdarovaných. Mají samozřejmě možnost mít ode mne v podstatě jakýkoli obraz, ale má tvorba je na ně bohužel moc divoká.
Dcery rodina s ostřejším vkusem ode mne obrazy má a je spokojená. Já prostě málokdy namaluji něco jemnějšího. I když si to dám na začátku obrazu za cíl, skončí to stejně mnohdy ještě šíleněji. Nyní se ale stalo, že jsem měl rozmalované tzv. základy. To jsou plátna – „polotovary“. Maluji je spontánně jak to momentálně cítím. Když již jsou ve fázi, kdy jde u jejich dokončení o esteticky jasný rutinní postup, nechám je a domaluji, až když mám čas. No a mezi takto rozmalovanými uviděli moji blízcí jeden, co se jim moc líbil, ale nelíbilo se jim, že mám v úmyslu na něm dál pracovat a následně jej svojí drsnou metodou pro jejich potřebu „zničit“.
Tak jsem tentokráte udělal výjimku a u toho obrazu neuskutečnil třetinu práce, která by jej ještě čekala. Oni jsou spokojení a já musím být tím pádem také…
