Obojí je pravdou!

V těchto dnech si ode mne vzali dva zákazníci obrazy. Zajímavé je na tom to, že oba učinili „obchodní emailový akt“ na dálku, ze své zahraniční dovolené. Takto na dálku dnes poskytuji obrazy v podstatě všem zákazníkům…

Jeden z těch dvou obrazů se jmenuje MEZI VLKY. Těší mne, když má obraz příběh a tento jej má. Víte, jak vznikl? Jedna rodina si ode mne již vzala 9 velkoformátových obrazů a také na dálku. Nikdy jsem se s dotyčnými nesetkal. Za tu dobu komunikace ohledně prodejů jsme se, i když jen písemně, dost sblížili. Stali se mými tak zvanými art přáteli. Dcerka z této rodiny tehdy napsala na základce povídku nazvanou Mezi vlky, do soutěže, kterou následně vyhrála. Na její počest a podporu, jsem nazval jeden ze svých obrazů stejně. Ještě napsala druhou povídku Falco (po známém, dnes již zesnulém zpěvákovi) a mne tak tím jménem čeká nazvat další obraz…

Chcete li si tu povídku přečíst, tady je:

MEZI VLKY  (Aneta M.)

Je krásné srpnové ráno. Nad New Yorkem  pomalu začíná vycházet slunce. Stojím u okna se šálkem kávy v ruce a přemýšlím. Dnes dostanu svůj první velký případ. Tři roky jsem jako mladá absolventka Harvardu byla v advokátní kanceláři WHEELER, WEIL&DOMINSKI holkou pro všechno. Poskokem, asistentem i sekretářkou všech těch namyšlených  právnických es. Ode dneška budu jednou z nich.

V 9.00 mám  totiž schůzku se samotným  Charlesem Wheelerem, nejstarším ze společníků advokátní kanceláře, chodící  encyklopedií práva, žijící legendou  newyorské advokacie  a také morální ikonou,   ke které jsem vždy s obdivem vzhlížela.

Wheeler, elegantní sedmdesátník s  prošedivělými  vlasy a v dokonale padnoucím  obleku  mě přivítal s úsměvem. „Můžu Vám  říkat Anitte, slečno Mikkelsenová?“ „Samozrejmě pane Wheelere.“ „Anitte,  po celou dobu jste velmi tvrdě pracovala a přesvědčila jste nás,  že  pro WHEELER, WEIL&DOMINSKI můžete být skutečnou posilou.“ „Vaším prvním případem bude zastupování stavební firmy GOLDMANN COMPANY, v kauze výběrového řízení na výstavbu  komplexu hotelů v Las Vegas“. „Naším soupeřem je BLUESTARS INDUSTRY, šikovní hoši z Los Angeles“, řekl s rozpoznatelnou ironií. „Není to příliš složitý případ“. „Pro začátek Vaší samostatné práce ideální“, pokračoval. „Dejte se do práce, první jednání má být za tři měsíce“.

Uplynuly dva týdny studia spisu, různých vyjádření, stanovisek, posudků a listin  předložených  protistranou. Hory papírů, kterými se pomalu prokousávám. Začínám chápat, že případ není jednoduchý, ale pořádně zapeklitý.

„Jak to jde Anitte“, vytrhl mě ze zamyšlení Wheelerův hlas. Nechci přiznat, že jsem téměř v koncích a  že na takový případ mám velmi málo zkušeností. „Je to složité, ale já se s tím poperu“, odpovídám.

„Potřebovala bych jen více času“, špitám a hraji si se sponou ve vlasech. Wheeler se na mě upřeně podíval. „Pamatujte si Anitte, že čas je nepřítelem všech právníků, a  to, co odlišuje špičku od průměru je umění jej využívat“, řekl  chladně Wheeler. „Zkušenosti s takovými případy má Oliver Lambert, pár takových případů dělal a úspěšně“, pokračoval.  „Dám Vám na něj konktakt, známe se“. „Záleží mně na tom, aby to dobře dopadlo“, řekl již povzbudivěji  a odešel.

Já znám Olivera Lamberta jen z doslechu. Vím, že je to velmi úspěšný advokát ze známé advokátní kanceláře Lamara Quinna, ale proti Wheelerovi druhá liga. Navíc má pověst pěkného sukničkáře. Pokud se nechci před soudem  úplně znemožnit, potřebuji  radu  někoho zkušeného. Vytáčím tedy Lambertovo číslo a s odkazem na Wheelera si sjednávám schůzku.

Na druhý den sedím v zasedací  místnosti právnické firmy LAMAR  QUINN&PARTNERS. Náhle se objevil se ve dveřích. Do té doby jsem neměla sebemenší představu, jak vypadá, ale pokud jsem mohla někdy o někom snít, byl to právě on. Od počátku měl v sobě to, čemu podlehne každá žena. To, co se nedá popsat, co se nedá nijak uchopit ani pojmenovat.. Téměř magicky mě přitahoval.   

„Co Vás  ke mně přivádí, slečno Mikkelsenová“. „Něco jsem už slyšel od Charlese Wheelera, ale neznám  podrobnosti“. „Nechci zdržovat“, řekla jsem tiše.“ Taková pitomost. Špatný a  průhledný pokus vymanit se z jeho čarovné moci. „Nezdržujete, mám na Vás celé odpoledne“.

Celé odpoledne  řešíme při kávě a sendvičích můj složitý případ. Problém je rozluštěn. Oliver Lambert mě nasměroval mistrně. Stanovil strategii, určil směr, navrhl důkazy. Brilantně rozpletl klubko pro mě neviditelných vzahů a vazeb. Toto není druhá liga. Je stejně dobrý jako Wheeler. A bude ještě lepší. Vždyť nemá ještě ani čtyřicet.

Následovaly týdny pohody a štěstí. Z Olivera Lamberta se stal Oli. Můj božský a neodolatelný miláček Oli. Navštěvujeme divadla, koncerty, hrajeme tenis, chodíme na večeře. Společně pilujeme detaily  případu. Vždyť můj Oli má tolik dobrých napadů. Je prostě a jednoduše geniální. 

V listopadu začíná  soud projednávat případ  na kterém jsme s Olim tak usilovně pracovali. Jsem připravená. Jsem  nabušená vědomostmi. Jsem sebevědomá. Čeká mě první velké vítězství pro WHEELER, WEIL&DOMINSKI. Moje první velké vítězství.

Do poslední chvíle jsem nevěděla  kdo zastupuje  žalující stranu. Neustále měnili svá tvrzení, výpovědi i právní zastoupení. A když jsem v 10 hodin dopoledne toho sychravého listopadového dne vstoupila se svým klientem, který byl stranou žalovanou, do soudní síně, oněměla jsem údivem. Na straně žalující BLUESTARS INDUSTRY byl – Oliver Lambert. Jako vždy elegantně oblečený, uvolněný, dokonalý. Mistrovsky rozebral společně připravenou obhajobu na šroubky. Pohrál si se mnou jako s malým, bezbranným kotětem. Bojovala jsem jako lev, ale toto  jsem nemohla vyhrát. Věděl totiž  vše. Každý detail mé obhajoby, každou větu, slovo, myšlenku… Když soudkyně McCormicková vyhlašovala rozsudek, téměř jsem už nevnímala. Kovadliny mně bušily ve spáncích, málem jsem omdlévala. Pocity studu, ponížení a lítosti zahltily celou moji mysl. Ani jsem nevěděla, jak jsem se dostala domů.

Uplynul týden. Já, kdysi sebevědomá absoloventka Harvardu, nadějná advokátka proslulé právnické firmy WHEELER, WEIL§DOMINSKI, ležím doma v posteli a přemýšlím. Proč to ten parchant  udělal?  Proč zradil city, lásku, důvěru?  Proč potřeboval zrovna on šplhat po zádech mladé holky k jakémusi pochybnému piedestalu neporazitelnosti. Ano, právnici jsou ješitní, ale toto? Odpověď nenacházím a vlastně ji ani nehledám. Čerpám dovolenou a od příštího měsíce nastupuji do jedné malé pojišťovací firmy u nás doma v Nashvillu. Chci být sama sebou. Chci mít důstojnost a sny. Chci věřit, že existuje slušnost. Na taková svinstva prostě  nemám žaludek.

Zvoní telefon. Apaticky jej zvedám. „Dobrý večer slečno Mikkelsonová, tady je Lamar Quinn“, slyším na druhé straně.  „Věnujete mně chviličku času?“ „Prosím mluvte“, odpovídám. „Pánové Wheeler a Lambert se omlouvají, ale nebylo jiné cesty“, sděloval klidným hlasem. „GOLDMANN COMPANY musela prohrát, pan Wheeler je totiž tichým společníkem  protistrany, má v BLUESTARS INDUSTRY většinový podíl akcií “, pokračoval bez jakýchkoliv známek vzrušení. „Šlo jen o to, aby prohra  byla  důstojná a aby značka právní firmy  WHEELER, WEIL§DOMINSKI neutrpěla újmu“. „Aby to bylo,  jak se v branži říká, v rovnováze“.  „Pochopte prosím, že tady šlo o veliký byznys a pan Wheeler nechtěl nic ponechat náhodě“. „Jste  mladá, ale velmi schopná a začaly panovat obavy, že by jste u soudu  mohla dělat problémy“. „Proto ten Oliver“. „Ale můžeme Vás odškodnit a najít Vám  jiné zajímavé místo“.  „Odpusťte prosím starým vlkům, ale  časem si taky zvyknete“. „Není v tom nic osobního“. Poslední slova  jsem již téměř neslyšela. Do  očí se mně derou slzy, potoky slz. Pláču a slzy mně tečou po tvářích. Po těch tvářích, které tak vášnivě líbal Oliver Lambert.